Naše Centrum sídlí na adrese:
Tylovo nábřeží 418/6
500 02 Hradec Králové
Česká Republika

Tel: +420-495541584
Fax: poradna@vakcinace.cz

Tento obrázek jsem vyfotil při cestě do Nové Kaledonie - i při návštěvě takto relativně bezpečného místa byste měli být chráněni očkováním proti vybraným infekčním nemocem

Až takové propletence stromů jsou na jednom z menších ostrovů Nové Kaledonie - navozují dobrodružnou atmosféru

Takto milé lidi potkáte na ostrově Phúket v Thajsku

Velmi známý útvar nedaleko Phúketu, který nese jméno hlavního hrdiny jednoho filmu, který se zde točil...007

Životopis zakladatele COCM

Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc. (*1960)

Profesor Jiří Beran je od dubna 2002 ředitelem a vedoucím lékařem Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové. Založil a od roku 2002 do roku 2008 vedl obdobné centrum při Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

S krátkou přestávkou je od roku 2004 vedoucím Samostatného výukového pracoviště tropické a cestovní medicíny Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze - zde - více o institutu je zde: www.ipvz.cz.

Studoval zároveň na Vojenském lékařském a výzkumném doškolovacím ústavu a Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde promoval v roce 1985.

Po promoci v roce 1985 se rozhodl pro práci v oblasti preventivního lékařství, protože jej lákala práce vysokoškolského učitele a vědce na katedře epidemiologie Vojenské lékařské akademie JEP (VLA JEP, nyní Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany). Vstup na toto pracoviště byl však podmíněn několikaletou praxí terénního epidemiologa. Proto po popromoční přípravě, kterou absolvoval ve vojenské nemocnici Plzeň v letech 1985-1987 nastoupil jako vojenský obvodní epidemiolog do Kroměříže, kde pracoval až do ledna 1990. Jako praktický epidemiolog získal mnoho poznatků, které mu později umožnily lepší zaměření výuky studentů i výzkumu na katedře epidemiologie. V roce 1988 složil základní atestaci z hygieny a epidemiologie.

Od roku 1990 do roku 1993 pracoval jako odborný asistent katedry epidemiologie. V tomto období byl zařazen do samostatné vědecké přípravy, kterou ukončil obhajobou disertační práce v první polovině roku 1992. V této době také složil nástavbovou atestaci z epidemiologie. Ve vědecké práci se zabýval uplatněním epidemiologických metod analýzy u vybraných střevních a respiračních onemocnění. Podílel se též na zavedení komplexního epidemiologického software "Epi-info" do České republiky. Zorganizoval týdenní kursy (celkem 10 běhů) na VLA JEP, kterými prošlo více než 120 civilních lékařů z celé České republiky.

V roce 1993 vyhrál konkurs na místo zástupce vedoucího katedry epidemiologie a začal se intenzivněji zabývat metodologií v epidemiologii a díky pochopení a pomoci tehdejšího ředitele Státního zdravotního ústavu prof. Ticháčka měl možnost účastnit se v roce 1993 a 1994 dvou kursů pořádaných WHO s lektory z London School of Hygiene and Tropical Medicine. V roce 1994 složil základní atestaci z lékařské mikrobiologie.

V roce 1994 se habilitoval a ve své habilitační práci položil základy Sérové banky Armády České republiky (klinické, laboratorní, technické a legislativní), jež pomáhá chránit zdraví vojáků AČR odjíždějících do zahraničních misí. Sérová banka je AČR využívána praxi skoro 20 let.

Též v roce 1994 byl zvolen akademickým senátem do funkce prorektora VLA JEP pro vědu, výzkum a zahraniční kontakty. Ve této funkci pracoval až do roku 1997. V té době se podílel na akreditaci programů postgraduálního doktorandského studia.

V roce 1995 poprvé přednesl na významném zahraničním fóru v Montrealu v Kanadě výsledky séroprevalence virovou hepatitidou A a možnosti imunizace proti virové hepatitidě A v armádě a protože se přednáška setkala s velkým ohlasem, byla mu navržena spolupráce při klinickém vývoji různých očkovacích látek.

Proto se vrátil zpátky na katedru epidemiologie, kde působil dále jako zástupce vedoucího katedry. Zde se mu postupem doby podařilo vybudovat vakcinační centrum podle pravidel ICH, dobré klinické a laboratorní praxe tak, že výsledky jeho pracoviště byly převzaty a uznány i americkou FDA (vakcinace proti Lymeské borelióze a očkování proti VHA a VHB kombinovanou očkovací látkou). Svoje znalosti chtěl ještě dále rozšířit a proto se zúčastnil letní školy na Warwick University ve Velké Británii, kde studoval globální pohledy na vakcinační programy jednotlivých států světa. O rok později se zúčastnil speciálního jazykového kursu ve Velké Británii, který byl zaměřen na úspěšnější jazykovou prezentaci a odborné diskuse v rámci mezinárodních kongresů.

Od roku 1995 se tedy začal zabývat vakcinací a vývojem očkovacích látek především pak proti chřipce, Lymeské borelióze, klíšťové meningoencefalitidě, virové hepatitidě A, břišnímu tyfu, virové hepatitidě B a několika kombinovaným vakcínám (VHA a VHB, VHA a břišní typhus). Celkem vedl v posledních 25 letech asi 50 výzkumných projektů – klinických studií. Několikrát v čele mezinárodního řešitelského týmu. Vakcinačními centry na VLA JEP, ve Fakultní nemocnici, na Poliklinice II., i na Tylově nábřeží v Hradci králové, kde nyní působí prošlo do roku 2020celkem přes 45000 očkovaných, kteří byli několikrát vyšetřeni a vakcinováni.

Od roku 1997 se zabývá problematikou cestovního lékařství a snaží se výsledky práce prezentovat na mezinárodních kongresech s touto tématikou. Jeho znalosti a zkušenosti byly nakonec oceněny důvěrou členů Společnosti infekčního lékařství ČSL JEP, kteří jej zvolili předsedou Sekce tropického a cestovního lékařství SIL ČLS JEP a tuto funkci vykonával do roku 2005. Zároveň byl v té době zvolen stálým zástupcem České republiky ve Federaci evropských společností tropického lékařství.

V této oblasti je uznávaným světovým odborníkem. Společně s profesorem Jeffem Goudem je autorem rozsáhlé kapitoly o očkování před cestou do zahraničí "Routine Travel Vaccines", kde zpracovával otázky očkování proti virovým hepatitidám. Kapitola je součástí celosvětově nejprodávanější knížky o cestovní medicíně - "Travel Medicine", která vyšla již jako třetí a poté i jako čtvrté vydání v prestižním Londýnském nakladatelství Elsevier.

Je členem České společnosti infekčního lékařství ČLS JEP a  Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP. V roce 1999 zakládal se zahraničními kolegy TropNetEurop, což je sdružení klinických pracovišť tropického a cestovního lékařství především ze států Evropské unie, které se podílejí na hlášení importovaných nákaz do Evropy s důrazem na malárii, horečku dengue a schistosomiásu (www.tropnet.net). V roce 2012 zorganizoval v Praze setkání odborníků TropNet. Je též aktivním členem mnoha dalších mezinárodních i českých lékařských společností. V roce 2000 absolvoval intenzívní kurs tropického lékařství organizovaný Nizozemskou královskou armádou.

V letech 1994-1997 byl členem vědecké rady VLA JEP. V minulosti byl garantem doktorských studijních programů orientovaných na epidemiologii a lékařskou mikrobiologii. V minulosti pracoval jako enem komisí pro obhajoby a státní zkoušky v rámci PhD. - pro obor Klinická farmacie na FaF UK v Hradci Králové.

V  roce 2000  se daleko šířeji a na mezinárodní úrovni začal zabývat epidemiologií, izolací a protiepidemickými opatřeními u zvlášť virulentních nákaz (ebola, horečka lassa, antrax) a na toto téma zorganizoval dvě vystoupení zahraničních odborníků (US Army) pro civilní lékařskou společnost v Praze a Hradci králové. Touto tématikou se zabývá dodnes a pro svoje aktivity v tomto poli byl navržen zahraničními odborníky jako zástupce České republiky do programu ENIVD (European Network for the Diagnostics of Imported Viral Diseases, www.enivd.de), kde působil do roku 2006.

V prosinci 2001 odešel z VLA JEP do zálohy v hodnosti podplukovníka.

V lednu 2002 s ním ukončila Vědecká rada Vojenské lékařské akademie profesorské řízení a doporučila ho prezidentu republiky ke jmenování řádným profesorem pro obor epidemiologie. Jmenován byl prezidentem Havlem v červenci 2002.


MONOGRAFIE, PUBLIKACE A LITERÁRNÍ OCENĚNÍ

Je autorem monografií „Chřipka – klinický obraz, prevence a léčba“ (Maxdorf, 2002 a druhé vydání 2005), „Chřipka-Průvodce ošetřujícího lékaře“ (Maxdorf, 2005) společně s prof. Jiřím Havlíkem DrSc. a „Očkování-Minulost, přítomnost a budoucnost“ (Galén, 2005) společně s prof. Havlíkem a prof. Vladimírem Vonkou, DrSc. Je spoluautorem monografie  „Biologický a chemický terorismus, informace pro každého“  (Grada, 2001) společně s kolektivem autorů VLA JEP. Pro laiky v oblasti očkování napsal publikaci „Očkování-Otázky a odpovědi“ (Galén, 2006). Společně s prof. Havlíkem napsal monografii "Pneumokokové infekce a možnosti očkování proti nim" (Maxdorf 2006). S doc. Vaništou jsou autory knihy "Základy cestovní medicíny" (Galén 2007) a s prof. Havlíkem jsou autory nejúspěšnější knihy "Lexikon očkování" (Maxdorf 2008), jejíž první vydání bylo velmi rychle vyprodáno a na Slovensku se tato kniha stala nejvíce prodávanou knihou o očkování.

Zahraniční publikace profesora Berana jsou orientovány především na výzkum a klinický vývoj nových vakcín především pak proti chřipce, virové hepatitidě A a B, proti břišnímu tyfu, vzteklině, klíšťové encefalitidě a Lymeské borelióze. Jeho citovatelnost v zahraničních časopisech jen za roky 2000-2020 právě díky těmto publikacím přesahuje 3000 záznamů jeho h-index je 29 a i10-index je 57. Jeho publikace jsou uvedeny zde, pokud zadáte "Beran J". Je stálým recenzentem pro časopis Vaccine.

Je členem redakční rady časopisu „Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. V minulosti byl jedním ze zástupců šéfredaktorky časopisu BMC Infectious Diseases - zde - (IF 2,54), kde měl na starosti publikace s tématikou chřipky a očkování.

V roce 2000, 2005, 2008, 2012 a 2015 získal cenu prof. Kredby za nejlepší publikaci v oblasti infektologie.

Je laureátem ceny Ceny Dr. Lišky za rok 2006, kterou mu udělila Společnost pro alergologii a klinickou imunologii ČLS JEP. V roce 2005 a 2007 získal cenu za publikace v interních oborech v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.

Získal též dvakrát nejprestižnější ocenění publikací a to Cenu předsednictva ČLS JEP v roce 2005 a 2009.

Často je zván organizátory různých kongresů jako „Invited speaker“, v roce 2001 to bylo na I.International congress of Influenza do Kolýna nad Rýnem, kde přednesl přednášku na téma Efektivita očkování proti chřipce ve ŠkodaAuto a na Evropský kongres o zoonózách, kde přednesl přednášku na téma „Tick-Borne Encephalitis“. V roce 2000 mu bylo umožněno jako jedinému přednášejícímu ze zemí Střední a Východní Evropy přednést přednášku na Mezinárodním kongresu cestovního lékařství, který byl organizován v Insbrucku. V roce 2001 se stal členem přípravného výboru pro konání Evropského kongresu klinické mikrobiologie a infekčního lékařství, který se konal v Praze v dubnu 2004. V této mezinárodní společnosti pracoval jako člen mezinárodního programového výboru www.escmid.org .

Je aktivním členem mnoha mezinárodních společností např. International Society for Infectious Diseases, International Society for Travel Medicine, www.istm.org, kde pracuje již několik let jako člen programového výboru. Podílí se tak velmi aktivně na přípravě mezinárodního kongresu ISTM, jako jediný zástupce střední a východní Evropy.
V roce 2009 přednášel na téma rizika pro cestovatele do středn
í a Východní Evropy na mezinárodním kongresu ISTM v Budapešti. 

Za své učitele považuje prof. MUDr. Jiřího Havlíka, DrSc., prof. MUDr. Miroslava Špliňu, DrSc., prof. MUDr. Jiřího Horáčka, CSc., prof. MUDr. Bohumila Ticháčka, DrSc. prof. MUDr. Vladimíra Šerého, DrSc., a Doc. MUDr. Jiřího Vaništu, CSc.

Odborné veřejnosti je znám nejvíce jako autor mnoha publikací o chřipce a jako lektor kurzů IPVZ (Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze) s problematikou očkování.



Životopis zakladatele COCM